Tak dneska ráno zase kosa. Město je pořádně vymrzlé, přituhuje tady. Přesto jsem se i dneska odhodlal a šel si ráno zaběhat. Zjistil jsem totiž, že běhání je lepší způsob, jak poznat město. Chodit se nedá, je tady taková kosa, že radši budu běhat a nebo budu někde v teple. Je to zvláštní, ale i tento severský kout má něco do sebe, zmrzlá řeká, všude sníh, nic jiného než florbal tady snad ani dělat nemůžou. 

Jakmile to mám za sebou, vyrážím na chviličku do centra, podívat se, jak to tady funguje. Připravuju si nějaké materiály, třídím poznámky a zápisky a před starou známou restaurací máme s klukama sraz a jdeme na oběd. V restauraci potkáváme šéfa klubu i pár dalších. U oběda proberem českou extraligu a posedíme u kafe. Po obědě chvíli pauza a vyrážíme na střelecký trénink. Je tady běžné, že se v jakýkoliv čas hráči rozhodnou a jdou do haly trénovat střelbu.

I když včera "česká mafie" měla službu a uklízela šatnu, dnes už tady je klasický sportovní nepořádek. Nejspíš tady dost lidí chodí i ve volném čase. A není to jen o tom, jestli na to mají nebo nemají čas, tady zkrátka všichni chtějí, makají, dřou. To je to nejpodstatnější. Ta pracovitost a chuť to někam dotáhnout je tady všude kolem.

Milan, jako nejzkušenější si to bere na starost. Ač sám ještě nemůže jet naplno, ostatní diriguje a podporuje. Patrik i Martin jedou střelbu v zátěži. Žádné frajeřinky a věšáky. Je vidět, že herní návyky jsou už zase o kus dále. Všechno forhendy, všechno v rychlosti. Když to nevyjde, tak znovu..a znovu..a znovu. Po hodince je po všem, stovky balónů vytřílených, kus práce zase odvedeno. Jiskra v oku u všech, myslím si, že i pár kluků od nás by takto rádo trénovalo. Takový Marvis nebo Luka, to by bylo něco pro ně. Však taky pro ně mám spoustu podnětů.

Po tréninku se ještě chvíli zdržíme na hale a potom frčím s Milanem opět do trénikového centra mládeže. Kluci i holky zase trénujou o sto šest. Taková klasika, jak potvrdil i šéf klubu, úroveň tréninků mládeže je velmi variabilní, hodně záleží na trenérovi. Je pravidlem, že tady hodně pomáhají rodiče hrajících dětí, bez těch by to tady nejelo.

S Milanem pak rozebíráme situaci okolo áčka a taktických prvků. Je vidět, že o tom mluví někdo, kdo se v tom vyzná. Přesně kvůli toho jsem tady jel, každá debata s kýmkoliv má svou váhu. Mám velký respekt před klukama, že tady podstupujou, co podstupujou a snaží se posunout český florbal zase o kus dál. Být tady cizincem, v zemi, kde se hráči rodí téměř s florbalkou v ruce, je velmi těžké. Ono být tady na severu, venku tma, v hale 20 švédů, kterým je potřeba furt dokazovat, že i ve Střední Evropě se florbal taky tak trochu hraje, nic pro slabší povahy. Je to tady dřina, ale stojí to za to!

Už se ale blíží trénink áčka, jedeme pro Martina s Patrikem, dnes se začíná rozborem sobotního soupeře, pak klasika. Ketil Kronberg vede rozcvičku, cvičení na přihrávku a střelbu, potom souboje 1-1 a jde se do hry. Tempo ale není takové jako při posledním tréninku, posledních 10 minut trenér určuje dvě přesilovkové pětice a ladí se hra v početní převaze. V elitní formaci, kterou vede Kronberg jsou i Suchánek s Tokošem. Ale ani přesilovka dnes nelepí. Co však zaujme je opět a znovu fyzická kondice. Takový Andreas Berglund si tam bouchne čtyři oslabení v řadě a pak znuděně odchází střídat. Kondice a trénovanost je v naší debatě s Milanem Tomašíkem je velké téma, ten rozdíl ve srovnání s českou extraligou je markantní. 

Po tréninku jdeme do šatny, klasické procedury, někdo jde na fyzio, někdo strečuje, někteří pokračují do fitka. A někteří doslova v "neskutečných hadrech" odchází domů. Kdybych některé týpky na vlastní oči neviděl vycházet ze šatny špičkového florbalového klubu, tak bych v životě něvěřil, že to je alespoň "hobby" sportovec. 

Sparta-Dalen no.1

Sparta-Dalen no.2

Sparta-Dalen no.3: