O uplynulém víkendu se oba elévské týmy vrhly do posledních turnajů před dlouhou pauzou, která nás nyní čeká.

Nejprve šla do boje sobotní Ruďošská parta v Radlické nafukovačce, vytopené na krásných 13°C :-). Rozhýbání proběhlo netypicky v péřovkách, oteplovačkách, rukavicích a šálách, a šlo se do boje. Rudá parta to rozjela ve velkém stylu a zejména první lajna rozebírala soupeře technickými finesami a přehledem na hřišti. Byl to prostě úžasný výkon všech zůčastněných borců, na kterých vidím opravdu velké pokroky ve všech oblastech. Navíc vše podpořil svými bravurními zákroky Šíma v bráně. S tím se prostě nedalo prohrát!!

Dvě vítězství ve skupině a jasný postup do finále. Tam nás čekal souboj s Bohemkou, která se na turnajích prezentuje podobnou hrou, o jakou se snažíme my. Tedy kombinace, nahrávky, kličky, prostě hezký florbal a žádná nahazovaná dlouhých balonků před branku soupeře a dorážení. Nevím, jestli je to nový trend v dětském florbale, ale přijde mi to naprosto zbytečné a bezduché. Děti se mají učit hře s florbalkou a zlepšovat si svoje individuální dovednosti a ne se jenom hnát za gólem...

Nic, zpět k finále. S Bohemkou jsme odehráli další výborný zápas, plný nasazení a krásných akcí z obou stran.
1:1 a nájezdy. Nakonec se rozhodlo až ve druhé sérii ve prospěch Bohemky.

V každém případě ale obrovská pochvala z mojí strany celému týmu !!

V neděli se vydala parta Žluťáků do Mladé Boleslavi. Sestava byla tentokrát lehce nestandartní z důvodu nemocí mnoha hráčů. Museli jsme hrát na dvě pětky, což se možná lehce projevilo na celkovém výkonu týmu. Nováčci podali dobré výkony, kterými se snažili podpořit snažení celé party. Chce to prostě hodit za hlavu bázeň a jít do toho naplno. Všichni zjistili, že v téhle skupině je potřeba makat tam i zpátky, jinak se nedá soupeřům konkurovat. Musím přiznat, že tentokrát se nám lepila smůla snad na všechno, co jsme měli. I přes velkou bojovnost většiny borců se prostě nedařilo překonat soupeřovu obranu a když už, tak se netrefila brána, nebo výborně zachytal gólman. Prostě den blbec. Dvě prohry ve skupině znamenaly boj o záchranu v koši s týmem Kobylis. Ve finále jsme vydřeli upachtěnou výhru 1:0 a koš se tedy podařilo udržet. Nakonec z toho tedy byla radost, ale s odřenejma zádama, ušima i dalšíma věcma :-))

Ale takhle by to asi dál nešlo. K výkonům většiny nedělních žlutých borců mám celkem velké výhrady a to ani ne po technické stránce ( i když na tyhle chyby mají všichni nárok !!! ), ale po stránce přístupu k zápasům a bojovnosti. Prostě jsem děti nepoznával. Pomalí, nevraceli se do obrany. Mnohokrát zůstal jeden náš obránce a útočníci se jenom dívali s prstem v nose z půlky, jak to před naší brankou vlastně dopadne. Tohle prostě nejde.

Budeme muset rychle zapomenout a vrátit se k výkonům z dřívějška!