Michal Eisenkolb prošel ve své trenérské kariéře už dlouhou cestu, od chvíle kdy se rozhodl ve Spartě pomoci s tréninkem mládeže přes jeho Míchačku až po nominaci a samotné vítězství v projektu Díky, trenére! Marcela Pikálková, poradkyně v osobním rozvoji, o Michalovi řekla toto: „Je autonomní, sebevědomý. Vnímá věci v pozitivním slova smyslu a dokáže si je prosadit. Pere se za to správné. Řekne nahlas, když se mu něco nelíbí, plně prosazuje to, čemu věří. A to silou buldoka. Je vytrvalý, nenechá se odradit, překážka pro něj znamená výzvu. A tohle přenáší na děti. Vytrvalost a dlouhodobější způsob uvažování jsou jeho silné stránky. Tím, že vymyslel „míchačku“ (turnajový systém, při kterém se děti rozmíchají do nových týmů), se u něj prosazuje také pro-aktivita. Dokáže vymyslet originální věci a vtáhnout do nich ostatní. Velmi mě zaujal.“
Na finálový den si jako své pomocníky vzal své talentované svěřence, kteří spolu sním odprezentovali jeho práci a pomohli mu k postupu mezi TOP 4 trenéry. V TOP 4 už je poté neměl k dispozici, k ruce totiž dostal vylosované děti od jiných trenérů, kteří do TOP 4 nepostoupili. Zde se poté naplno ukázalo, jak Michal s dětmi umí pracovat, když během krátké chvíle strhl na svou stranu děti, které nikdy netrénoval a vyhrál s nimi dvě ze tří finálových disciplín! „Vyhrál můj favorit. Bylo fantastické, jak Michal dokázal s dětmi pracovat. Při finále, kdy si děti vylosoval, je v krátkém časovém úseku dostal na svou stranu. Proto vyhrál," řekla členka odborné poroty, trenérka basketbalistek ZVVZ USK Natália Hejková. Michal poskytl už řadu rozhovorů a nyní se rozpovídal také pro náš web.
Jak si od své nominace celý projekt Díky, trenére vnímal?
Od začátku bylo jasné, že se celý projekt bude točit okolo dětského sportu a proto mě zajímalo. Nominace mě potěšila a řekl jsem si, že se zkusím zapojit. Ne kvůli výhře, ale třeba jenom proto, aby se někdo zamyslel a popřemýšlel o způsobech trénování a přístupu k němu. Zajímalo mě, jak k tomu přistupují u jiných sportů a zjistil jsem, že je to prakticky všude stejné. NECHME DĚTI, AŤ SI HRAJÍ. Tohle motto se táhlo celou soutěží, bez ohledu na sport. A dokonce i šachy se dají trénovat zábavnou formou, jako pohádka pro děti. Věděli jste to? Já ne.
Jaké byly tvé první pocity poté, co byly vyhlášeny výsledky?
Radost a spokojenost. Celý finálový den probíhal ve skvělé, uvolněné atmosféře a pohodě, která by k dětskému sportu měla patřit nejvíc. Všichni, kdo přijeli, ať už to byli moji florbalisti, nebo fotbalisti, gymnasti, bikrosaři, nebo třeba ti šachysti, předváděli neuvěřitelné věci a bylo naprosto zřejmé, že svoje sporty milují. To byla paráda.
Čím si myslíš, že jsi porotu zaujal natolik, že tě vybrala za celkového vítěze?
Ono to vlastně bylo tak, že porota vybrala poslední čtyři trenéry do závěrečné FINAL FOUR. Tam jsme si potom náhodně vylosovali děti trenérů, kteří se do tohoto finálového klání nedostali a o celkovém vítězi nakonec rozhodovaly právě děti svými výkony a spoluprací. A to byla ta nejlepší věc na celém finále. Nic nebylo ovlivněno subjektivními pocity poroty, ale jen dětskou hravostí a soutěživostí!
Co ostatní trenéři, které jsi mohl poznat na finálovém dni, vnímají práci s mládeží podobně jako ty?
Jak už jsem psal výše, pohled, který mám já, byl hlavní nití, která se proplétala celou soutěží, napříč všemi sporty. Měl jsem tu možnost, mluvit jak s ostatními trenéry, tak s porotci, mezi kterými byly takové osobnosti trenérského řemesla, jako Zdeněk Haník, Natália Hejková, Marian Jelínek, nebo Pavel Vrba a všichni se shodovali na jednom. Děti to hlavně musí bavit a je třeba jim nechat dětskou hravost a bezprostřednost. Tam někde je základ všeho…
Přemýšlel si nějak dopředu, jak můžeš v celém projektu a později na finálovém dni dopadnout?
Tak určitě… Jel jsem do Brna vyhrát, když už jsem se dostal tak daleko. I když tu výhru by si určitě zasloužili všichni, kteří se zúčastnili. A povedlo se mi to.
Jak bude probíhat finále, věděli trenéři dopředu. Připravoval ses na finálové disciplíny nějak speciálně?
Věděl jsem, jaké soutěže mě ve finále případně budou čekat, ale musím říct, že nějak speciálně připravovat se na ně stejně nedalo. Všechno bylo založeno na aktuální situaci, na dětech, které si zrovna vylosuji do týmu a dalších okolnostech. Jediné, co jsem si na tréninku s dětmi zkoušel, bylo obracení čísel ve správném pořadí. Moje taktika ale nefungovala a tým pod mým vedením pokaždé prohrál :). Taktika tedy evidentně nefungovala.
Bylo pro tebe těžké získat si „cizí“ děti během pěti minut na svou stranu tak, abys v závěrečných soutěžích zaválel?
Nebylo. Všechny děti jsou stejné. Měl jsem v týmu dva dvanáctileté baskeťáky a dva osmileté fotbalisty. Zdánlivě nesourodý tým. Když jsem jim ale dal jen malý impuls a trošku je nasměroval tam, kam bylo třeba, fungovali naprosto bezvadně, proto jsme ovládli první dvě finálové disciplíny. A bylo rozhodnuto…
Co plánuješ udělat s výhrou?
Výhra 50.000,- Kč je určena pro klub na práci s dětmi a mládeží. A pro tyto účely bude také celá částka využita. Chystáme spoustu věcí, kterými chceme zpestřit tréninky a ukázat dětem, jak důležitá je celková tělesná zdatnost a všestrannost. Prvními vlaštovkami jsou gymnastika, plavání, nebo judo, které budeme zařazovat do našich tréninkových plánů. Na všechny akce tohoto typu se bude přispívat právě z této výhry a doufám, že si ji tedy užijí hlavně děti. Já sám jsem se rozhodl odjet na tréninkovou stáž do slavné sportovní akademie La Masia v Barceloně, kde budu vstřebávat nejmodernější tréninkové metody a třeba něco přivezu taky k nám na Spartu!
Máš nějaký vzkaz nebo radu pro ostatní trenéry, tak aby byli minimálně stejně úspěšní jako ty?
Ale oni už stejně úspěšní jsou! Už jenom tím, že mají chuť se dětem věnovat ve svém volném čase. Toho si opravdu hodně vážím a cením. Jednu radu bych ale přeci jen měl.
Nebojte se dělat věci, na které se ostatní koukají skrz prsty. Nakonec z toho budete mít radost. A když se to náhodou nepovede, bude to jen další zkušenost do vašeho trenérského života.
Zdroj: dikytrenere.cz, denik.cz
