Proč jste si vybrali zrovna florbal?
„Starší
dceři Veronice se florbal líbil odmala, ale na trénink se odhodlala přijít až s
mladší Andreou, takže bohužel začala později, než by bylo nejlepší. Nejmladší
Martin samozřejmě nechtěl zůstat pozadu, i když původně preferoval fotbal.“
Proč hrajete právě za Spartu?
„Oba s
manželkou pracujeme na plný úvazek, takže umístění haly sto metrů od vchodu
domu byla pro nás od začátku jednoznačná výhoda. Martin je navíc i velký
fanoušek.“
Co na tom děti nejvíce baví?
„Mají rády
florbal jako takový, chodíme na superligu, sledují ho v televizi a i po
příchodu z tréninku si často ještě zablbnou s míčkem nebo zastřílí na branku
umístěnou v předsíni. Zároveň mají rády kolektivní hry, kde se vždy potvrzuje
nepsané pravidlo ´společná výhra = dvojnásobná radost, společná prohra = poloviční
smutek.´“
Dělají i nějaké jiné sporty?
„Andrea
sportem prakticky žije, takže jí spíš krotíme, protože bychom byli rádi, kdyby
se jí letos podařilo dostat se na gymnázium, na druhou stranu snad není měsíc,
aby nepřinesla medaili z nějakého školního turnaje – ať už to jsou plavecké
závody, vybíjená, nebo ping pong, což jí nabíjí pozitivní náladou a z toho máme
radost i my. No a Martin, jak už jsem zmínil, se věnuje i fotbalu v klubu SK
Zlíchov.“
Je něco, co byste na florbalu v
rámci Sparty změnil?
„Ve Spartě
se věnují florbalu dost dobře už od přípravky, navíc trenéři si před tréninky
chodí i pro děti do blízké školní družiny. Líbí se mi programy SpartaKids a
zejména pak rozjíždějící se Skilldays. To, co mě mrzí, je zatím nepříliš vysoký
počet holek, což se však po loňském založení dívčí složky pomalu mění. Na
druhou stranu pro holky je vždy lepší, když alespoň zpočátku hrají s klukama.
Při dívčích turnajích je vždycky dobře vidět, které holky nastupují zároveň i
v chlapeckých zápasech.“
Proč jste se rozhodl pomoct i s
trénováním?
„Florbal
mám rád a chtěl jsem i pomoct založit sparťanské dívčí složky ve všech
kategoriích. Najednou byl zapotřebí větší počet trenérů a trochu jsem chtěl oplatit
tu péči věnovanou mým dětem. Vyhovoval mi rovněž páteční termín tréninku.“
Jak se vám daří kloubit florbal a
další povinnosti? Včetně školy?
„Často s
velkými komplikacemi. Holky chodí zároveň na přípravné kursy na příjímačky,
Verča chodí do hudebky, a rodinný život tedy dost pokulhává – od 25. září jsme
neměli ani jedinou volnou sobotu ani neděli. V pátek je trénink, Andrea hraje
zápasy za tři kategorie, Martin za dvě, k tomu fotbalové zápasy, navíc jezdím
na turnaje i s elévkami, na nichž není žádné z našich dětí, do rozvozu na
víkendové zápasy tedy zapojujeme i dědu a babičku, protože nestačí ani to, že
máme doma dvě auta. Když jsme chtěli se ženou po dvou měsících alespoň jednou
být spolu, museli jsme Martina svěřit jiným rodičům. Říkáme si, že s
přibývajícím věkem děti doprovod potřebovat nebudou, ale zatím říkají, že jsou
rády, když s nimi zejména mezi jednotlivými zápasy jsme. Při turnajích jsou
nezřídka pauzy mezi utkáními i delší než tři hodiny. Navíc i my jsme rádi jako
rodina pohromadě. Děti florbal zbožňují, tak se nedá nic dělat. Do školy se
často učíme při každé příležitosti, někdy i při nákupu.“
