Ahoj Jirko, jak jsi se k florbalu dostal?
,,Ahoj, to už je hodně dávno. Když Michal (starší syn) začal hrát v první třídě florbal za SSK Future, byl jsem osloven Romanem Janebou, abych pomohl s trénováním nejmenších kategorií a už jsem u toho zůstal až doteď."
Co bylo prvním impulzem k tomu, že jsi se rozhodl pomáhat s trénováním?
,,Protože jsem v té době hrál a trénoval basketbal, tak jsem si chtěl vyzkoušet, tehdy nový a velice rozvíjející se sport. Nadšení z tohoto sportu přetrvává dodnes, ale na basketbal si čas také najdu..."
Tvoje rodina téměř nikdy nechybí na domácím zápase ,,A" týmu, kdo všechno chodí tvého staršího syna Michala podporovat?
,,Zápasy ,,A" týmu jsou povinnost. Tam by neměl žádný sparťan chybět. Michala chodí podporovat celá rodina, dále pak i můj bratr, švagrová Sylva a Michalův bratranec Tomáš."
Stíháš ve svém volném čase také něco jiného, než se jen angažovat ve florbalovém prostředí?
,,Už toho člověk moc nestíhá. To určitě každý florbalový trenér moc dobře zná. Víkendy v halách... Ale ještě stihnu trénovat basketbal, ženy Podolí Praha. Dále pak, když je volno, jezdíme na chalupu. Chodíme na výlety s naším turistickým oddílem (rodiče z florbalu) a třeba ještě šipky na Modrý."
Co tě na florbale nejvíce láká a proč si tě tak získal?
,,Florbal se mi líbí hlavně svou rychlostí, atmosférou a hlavně tím, že děti mohou sportovat a při tréninku a zápasech vytvořit partu, která táhne za jeden provaz."
