Začneme jednoduše - lze hodnotit rok 2015 z pohledu Sparty jako úspěšný? Zase tak jednoduchá otázka to není. Souvisí to s tím, co pro každého z nás znamená úspěch. Ze sportovního hlediska jsme v roce dokázali naplnit dílčí cíle v oblasti mládežnických týmů, kde se naše týmy dokáží v dlouhodobých nebo i turnajových soutěžích umisťovat na medailových příčkách a mnohdy své věkové kategorie i vyhrát. Toto samozřejmě v době, kdy je florbal masovou záležitostí znamená často opravdu velký úspěch, který si jedinci v sobě ponesou dlouhou dobu. U superligového týmu jsou samozřejmě ambice vysoké, ale jak již bylo naznačeno výše, je potřeba si zohlednit kvalitu celého superligového pelotonu. V roce 2015 se tým podruhé za sebou probojoval do play-off, kde sehrál velmi zajímavá utkání s favoritem soutěže z Mladé Boleslavi. V rozjeté sezoně dokázalo áčko porazit či bodovat s favority (Vítkovice, Boleslav, Bohemians) a i když naopak mrzí ztráty proti papírově slabším soupeřům, o hodnocení rozhodne až závěrečná část sezóny. Co mě ale těší mnohem víc je prezentace hráčů a trenérů Sparty i samotného klubu na různých úrovních, což je dle mého názoru mnohem důležitější.
Co konkrétně si mají fanoušci Sparty pod tímto představit?
Osobně vnímám sport a konkrétně třeba florbal jako celospolečenskou záležitost, která je ze své podstaty nenahraditelná. Jsme klub s kompletní mládežnickou strukturou a tak si musíme uvědomit, že vlastnosti, které většina kolektivních sportů svým aktérům dává, nenajdou nikde jinde. Hráči se musí naučit spolupracovat, řídit své emoce, musí během své sportovní kariéry projevit pracovitost a trpělivost, protože všichni víme, že nic není hned. Sportovní výsledky jsou pomíjivé a i když se snažíme usilovně pracovat na tom, abychom tréninkovým procesem dokázali dlouhodobě udržet Spartu na nejvyšších pozicích, nikdy to nebude s nastupující konkurencí a rozšířením florbalu možné absolutně. Co ale zůstane je kultura naší organizace. Vidím, že vychováváme slušné lidi, naše týmy si nesou určitý "cejch" značky Sparta, nicméně pokud porovnávám vystupování, mnohdy samotnou hru i celkové fungování, můžeme se s kýmkoliv bavit se vztyčenou hlavou. Těší mě, že vidím sparťanské hráče, kteří dosahují úspěchů nejen ve sportu, ale také ve škole či dalších aktivitách. Jsem pyšný na trenéry, kteří odvádí skvělou práci a věnují neuvěřitelnou porci svého času florbalu a přiznejme si to, mnohdy v dnešní uspěchané době suplují v podstatě nenahraditelný výchovný proces, který dříve byl na rodičích či školách. Dnes to není jednoduché a my si musíme uvědomit, že hráči na florbal chodí z vlastního rozhodnutí a rádi a tedy je můžeme ovlivnit mnohem silněji, než je tomu například ve škole. Budujeme florbalovou Spartu velmi pomalu, zato na dobrých základech, máme dle projektu "Díky,trenére" nejlepšího trenéra v republice, máme hráče v mládežnických reprezentacích, aktivně se účastníme obrovského množství velmi kvalitních projektů, které jsme si jako klub vybudovali a nebo se na nich podíleli. Můžeme jmenovat například naši spolupráci se švédským klubem IBK Dalen (turnaj G2 CUP v Praze, Umea Floorball Festival v Umea, výměny hráčů), vyvezli jsme extraligu do Plzně a v letošním roce ji vyvezeme do Karlových Varů, naprosto skvěle spolupracujeme s kluby z Karlových Varů a Kutné Hory, podporujeme díky vlastní aktivitě superligových hráčů kliniku Axon, trenéři organizují své turnaje a minisoustředění (například Míchačka atd). Znovu opakuji, toto je pro mě mnohem duležitější, vidím, jak klub funguje a kolik práce za tím stojí, ale zároveň vidím ty desítky a v dnešní době už stovky dětí, které díky tomu zažívají své životní příběhy. Spoustu superligových hráčů trénuje mládežnické týmy, to je naprosto unikátní. Není snad jediný hráč v A-týmu, který by ať už díky svému osobnímu zapojení nebo díky svým kolegům blíže neznal nějakou kategorii, superligoví hráči znají st.žáky, baví se o elévech, jdou fandit ml.žákům apod. Tohle je to, co mě baví a co má podle nás ten "vyšší" smysl.
Přeci jen ale přes všechnu tu práci je výkladní skříní klubu A-tým a nejspíš v dlouhodobějším horizontu také vysněná účast v superfinále florbalu, jak je to v této oblasti?
To je bez pochyby. Obrovské úsilí je věnováno samozřejmě také A-týmu. Řeknu to takhle - já nepochybuji o tom, že Sparta si superfinále zahraje a nebude to zase tak dlouho trvat. Nicméně vše má svůj čas a my musíme jít krok po kroku. Jestli je někdo v klubu netrpělivý, tak jsem to já a chtěl bych vše hned, ale florbal už není turnaj v šipkách, nejde si říct, to vyhraju a vyhrát to a už vůbec to nejde pravidelně opakovat. My musíme budovat organizaci na pevných základech a tak, aby se jednalo o společnou práci a společný úspěch. Zažil jsem neuvěřitelně úspěšný klub, který se nyní musí pracně budovat de facto od nuly a vím, co to znamená. Působil jsem v Havířově a jako hráč hrál finálovou sérii proti Tatranu Střešovice na havířovském zimním stadionu před 4 tisíci lidmi a i když klub vychoval neuvěřitelné množství hráčů či trenérů, zázemí tak pevné nebylo a nyní je to regionální klub v Národní lize. V české hokejové extralize vyhrálo za posledních 9 let celkem 8 různých týmů, to je důkaz toho, že konkurence ve sportu je obrovská a záleží na maličkostech. Je důležité to dělat dobře a mít zázemí, prokazovat dlouhodobě kvalitu a výsledky přijdou.
Lze nějak tento proces urychlit?
Vše je možné, málokterá věc na světě je opravdu nemožná. Samozřejmě i tento růst lze urychlit. Mám ale povahu, kdy preferuji takový úspěch, který si člověk vybuduje sám a ne díky zásahům zvenčí. Budujeme tým na odchovancích a s čistým svědomím můžu říct, že pokud někdo na sobě pracuje, má možnost jít rychle nahoru. Nesmíme ale začít stagnovat, jdeme malými krůčky dopředu, pokud si ale uvědomíme, že už stojíme na místě, musíme pomalu věci zase posunout tak, abychom mohli jít opět vpřed. Nemůžeme si ale také říkat, že vše děláme bez chyb, musíme se z nich poučit, napravit je a zase vyrazit na cestu.
Co čeká Spartu v roce 2016 v cestě za tím, aby tedy šla stále tím směrem, o kterém se bavíme?
My musíme makat a ještě více přidat a také svou práci zkvalitňovat, protože úspěch leží v detailu o kterém rozhoduje právě ta kvalita. Já osobně mám vůči některým oblastem v klubu svůj dluh, na kterém se budu snažit pracovat a začít ho splácet. Budeme chtít pracovat s našimi trenéry tak, abychom zase mohli tréninkový proces posunout zase o kousíček dále, šikovným hráčům budeme chtít umožnit ještě efektivnější a cílenější rozvoj, budeme chtít i nadále přinášet emoce a radost do klubového života, posouvat naše projekty o kus dál a tím nabídnout našim členům zase o něco navíc. Ten, kdo je členem florbalové Sparty, by to měl pociťovat a mělo by ho to bavit. Také je ale potřeba poděkovat všem, kteří nás v naší cestě podporují a jsou s námi. Ať už se jedná o partnery klubu, hráče, trenéry či rodiče. Všem těmto lidem, kdybych to dokázal, bych rád řekl "Díky za vše"!
A co dlouhodobější cíle, dají se konkretizovat?
Samozřejmě, že dají. Ze sportovního pohledu je to samozřejmě snaha hrát co nejlepší florbal a patřit dlouhodobě ke špičce na všech úrovních a ve všech kategoriích. Z lidského pohledu je pro mě dlouhodobým cílem to, aby jak nyní slyšíme generace fotbalistů Dukly nebo hokejistů Zbrojovky Brno, jak oceňují, že byli součástí tohoto klubu, aby každý jeden hráč či trenér zpětně mohl zhodnotit a ocenit, že byl součástí "florbalové Sparty", aby tam byly emoce a stopa, která zůstane. Pro někoho to budou právě ty výsledky a výhry, pro někoho zase něco jiného. Ale každý tam musí mít to svoje! Proto je někdy důležité se jen na chvíli zastavit a podívat se kolem sebe, čeho jsem součástí a člověk si rychle uvědomí, jestli se mu to líbí nebo ne. Já dám za Spartu ruku do ohně!
