První výjezd jsme podnikli 13. května do Náchoda, kde se na zimním stadionu hrálo o Pohár zámeckého medvěda. Na čtyřech hřištích s hokejbalovým povrchem se paralelně proháněly 3 věkové kategorie – B11, B13, B15, tedy chlapci do jedenácti, třinácti a patnácti let s tím, že pro eventuálně startující dívky byla stanovena výjimka plus jednoho roku. Během dne jsme sehráli celkem šest zápasů. V základní skupině, které byly v naší nejmladší kategorii čtyři, každá po čtyřech týmech, nás vzhledem k tabulkovému hracímu systému každý s každým, čekali tři soupeři. Jednoho holky hned na úvod programu porazily (SSC Semily 4:2), poté však dvakrát okusily hořkost těsné porážky (TJ Sokol Šestajovice 4:5; Florbal Primátor Náchod 1:3). Tři body jim sice na účast v další části turnaje stačily, výchozí situaci ovšem neměly zrovna růžovou. Fakt, že se dokázaly v chlapecké konkurenci jako jediný čistě dívčí tým prosadit a nejedou hned domů, ale dodal Sparťankám na sebedůvěře, která se projevila na jejich herní pohodě v dalších utkáních. Klidnou kombinační hrou se zajištěnou obranou a bleskovými protiútoky zneškodnily v postupové skupině oba soupeře zdrcujícím způsobem, když oběma nasázeli shodně devítibrankový příděl (Roztoky 9:1; Hradec Králové žlutí 9:4). Ve finálovém předkole ovšem byli nad naše síly Hurricanes z Karlových Varů, jimž jsme podlehli 0:2. O neskutečné kvalitě a jistě také štěstí jejich gólmana svědčí skutečnost, že uhájil čisté konto i během naší pětiminutové přesilovky. Nejen proto, že se jednalo o vůbec první pokus tohoto unikátního výběru změřit síly s chlapeckými protivníky, ale především vzhledem k předváděné týmové hře i nasazení jednotlivých hráček, hodnotíme konečné umístění v lepší polovině startovního pole jako dobrý výsledek. O tom, že jsme byli na turnaji jediný dívčí tým, ani nemluvě.

Sestava ACS: Čehylová K., Dolejšová, Dryáková L., Dryáková M., Hujerová (G), Klimová, Kovačová, Slováková (C), Trojášková.

Druhým turnajem byl Dragon Floorball Cup, který se konal 20. května v Milevsku. V kategorii Elévů se na něm ve dvou skupinách představilo celkem jedenáct týmů. Hrálo se v nově zrekonstruované hale, paralelně na dvou hřištích. Kromě našich holek reprezentoval Spartu i výběr chlapců z obou akademií pod vedením trenéra Radka Križka. Jak už asi víte, přivezli jsme zpátky do Prahy dva poháry, za první a za třetí místo, ale nebudeme předbíhat. Na rozdíl od Náchoda jsme tentokrát nebyli jediným dívčím týmem v soutěži, určitý primát jsme si ale i zde udrželi – byli jsme týmem s nejnižším věkovým průměrem. Zatímco ostatní holčičí družstva byla složena především z mladších žákyň, my měli dnes v kádru hned tři hráčky ročníku 2009, tedy formálně z kategorie přípravek (hrajících ovšem letos už běžně soutěž elévek). Základní skupinou přesto Sparťanky prošly bez ztráty kytičky. Rytíře z Milevska pokořily 4:2, Jahůdky z Milevska 9:1, Soběslav 3:0 a SK Jihlavu 8:1. Skóre přesně vypovídá o kvalitě jednotlivých soupeřů, respektive zápasů. Houževnatí domácí borci nám nedali nic zadarmo, stejně tak fyziologicky vybavenější holky ze Soběslavi. Naše bojovnice ale pod dojmem výsledku z minulého týdne poklidně praktikovaly hru založenou na poctivé obraně a kvalitní kombinaci, aneb když soupeři nepůjčíte míček, nemůže vaši branku ohrozit. Velmi pozitivní bylo, že v domluveném herním projevu hráčky neustaly, ani v případě jednoznačného vývoje některých zápasů. První místo v základní skupině znamenalo automatický postup rovnou do semifinále. V něm jsme narazili na borce z Písku a rozhodčího, který nechával hru plynout, ať se na hřišti dělo cokoliv. Nezaslouženou porážkou 1:4 se však Sparťanky nenechaly znechutit, v souboji o třetí místo znovu porazili domácí Rytíře o dva góly, tentokrát 3:1, a šly si pro zasloužený pohár a bronzové medaile! (Písečtí se z toho, že porazili slavnou Spartu, neradovali dlouho, neboť Križkovi hoši své kamarádky dokonale pomstili a ve finále soupeře přejeli zcela bezprecedentně.)

Sestava ACS: Dolejšová, Dryáková L., Dryáková M., Gorgolová (G), Hujerová, Kovačová (C), Miterová, Strouhová, Šestáková, Vebrová.

Poslední zastávkou po-ligového turné výběru sparťanských elévek a mladších žákyň byl liberecký Nisa Open 2018. V rozmezí 25. až 27. května sehrály v kategorii MU 11 sedm zápasů, čtyřikrát si do tabulky zapsaly 3 body za vítězství, třikrát ze hřiště odcházely s prázdnou. Opět je ale třeba mít na paměti, že holky startovaly v chlapecké kategorii, takže 12 z 21 možných bodů je velmi dobré vysvědčení. Nejdříve dvakrát s velkým přehledem zvítězily shodně 8:2 (DDM Liberec, SK Florbal Benešov), rozhodující zápas pro celkový vývoj skupiny ale urvat nedokázaly a s Flobo Praha nešťastně prohrály 2:3. Dva góly přitom byly více či méně vlastní, poslední pak do prázdné branky při závěrečné power play. Druhý den vypadala naše statistika úplně stejně jako ten první, její obsahové naplnění však bylo diametrálně odlišné. Nejprve holky nadělily bez uzardění a jediného obdrženého gólu bůra klukům z SK Bivoj Litvínov Black, kteří byli před zápasem motivováni slovy, že jestli dostanou od holek gól, jdou domů za autobusem pěšky. Tak snad už došli a nikdo se cestou nezranil ani neztratil… Pak ale doslova padla kosa na kámen. Zápas proti FBC Peaksport Litomyšl rozhodovala rozhodčí a zřejmě aby ukázala, že holkám nebude jako žena v žádném případě stranit, nechala soupeře, aby nás nehorázně řezal. Sparťanky si sice po úvodním překvapení v tomto směru nenechaly nic líbit a ukázaly, že agresivita na hřišti jim také není cizí, jenže všeho moc škodí.

Florbalová kvalita šla kvůli vyhrocenému, velmi emocionálnímu průběhu zápasu stranou a na výsledku se nepozornost ke hře podepsala. Téměř všechny góly, které jsme dostali, byly laciné střely z dálky. Do posledního sobotního zápasu proti USK Akademik Cheb tak naše holky nevstupovaly v příliš dobrém rozpoložení a na průběhu prvního poločasu to bylo znát. Soupeř byl opět velmi důrazný, což některé naše hráčky odradilo od důsledného bránění. Celkově matný výkon znamenal ztrátu 1:4. Po důrazné trenérské domluvě v poločase a stažení sestavy na nejprve šest a v posledních třech minutách dokonce na čtyři střídající hráčky se ale vše v dobré obrátilo, a heroický výkon Sparťanek znamenal nejen náš nejkrásnější poločas turnaje, ale také konečný výsledek 6:5 v náš prospěch. Nebýt páteční prohry s Flobo, hráli bychom v neděli ráno s Animals DDM Praha 2 o celkově druhé místo ve skupině, které zaručovalo postup do nadstavbové části turnaje. Soupeř rozhodně nebyl nad naše síly, zápas se ovšem vůbec nepovedl naší gólmance. Prohráli jsme 4:9, takže ani nebylo třeba spekulovat, coby kdyby. I přes závěrečnou porážku ale Sparťanky z Liberce odjížděly se vztyčenými hlavami. Ve většině zápasů to bylo ony, kdo díky své technické a kombinační kvalitě soupeři diktoval způsob a tempo hry. Proto taky za sebou v celkovém pořadí nechaly více jak polovinu ze 69 zúčastněných chlapeckých týmů a zároveň skončily s nejlepším výsledkem ze všech čtyřech družstev, které Sparta do kategorie MU11 vyslala. A to se cení!

Sestava ACS: Čehylová K., Dolejšová (C), Dryáková L., Dryáková M., Gorgolová (G), Hujerová, Klimová, Kovačová (C), Vebrová.

Mnohem podstatnější než výše uváděné dílčí výsledky je ovšem skutečnost, že se holky dokázaly výborně adaptovat na jiný průběh zápasů, než na který jsou zvyklé z dívčích soutěží. Na odlišný způsob a tempo chlapecké hry i na jiný individuální přístup jednotlivých hráčů v klučicím florbale. Ač se to možná nezdá, už v těchto dětských kategoriích jsou rozdíly mezi mužským a ženským pojetím veliké, a právě schopnost umět se přizpůsobit a držet krok s protivníky opačného pohlaví je pro rozvoj a růst našich hráček to nejdůležitější.

autor: František Kovač