Silná UNYP Arena, mladý tým a návrat mezi elitu

Základní část přinesla několik výrazných momentů. Tým vedený hlavním trenérem Markem Vojtou se mohl opřít o kvalitní výkony na domácí půdě, kde prohrál pouze tři utkání z celé sezony. V UNYP Areně padli i silní soupeři jako Mladá Boleslav, Liberec nebo městský rival Bohemians. Sparta nakonec obsadila páté místo po základní části s bilancí 49 bodů.

Play-off přineslo velké emoce a jasný signál, že mladý tým má potenciál. Čtvrtfinálová série proti Vítkovicím začala dvěma porážkami na hřišti soupeře, ale Sparta dokázala zvládnout oba domácí zápasy a poté klíčový pátý duel na půdě soupeře, kde jako první tým v sérii prolomila domácí neporazitelnost. Rozhodující výhru vystřelil v prodloužení šestého zápasu Jan Krejča.

V semifinále čekal na Spartu vítěz základní části – Mladá Boleslav. Série ukázala kvality soupeře, který čtyřmi výhrami ukončil sparťanské tažení sezónou. Výsledek série může působit až příliš krutě, ale Boleslav byla ve všech zápasech o krok napřed. Ačkoliv Sparta předvedla několik povedených pasáží, nestačilo to ani na jedno vítězství. Soupeř dokázal trestat chyby s maximální efektivitou. V závěrečném čtvrtém utkání se navíc naplno projevila marodka a tým dohrával v oslabené sestavě.

Ohlasy vedení: Jak vidí sezónu hlavní trenér a generální manažer?

Hodnocení semifinálové sezony očima hlavního trenéra Marka Vojty a generálního manažera Miroslava Medala nabídlo nejen zpětný pohled na výkony týmu, ale i konkrétní postřehy k vývoji hráčů, hernímu posunu a cestě, kterou se Sparta vydala. Oba muži zároveň naznačili, jaké výzvy a cíle klub čekají v nadcházejícím ročníku.

Marek Vojta – hlavní trenér

Když se ohlédnete za celou sezonou, na co jste jako trenér nejvíce hrdý?

Hrdý jsem určitě na zlepšování v průběhu sezóny. Zejména v play-off byl ten posun nejvýraznější. Dlouhodobým cílem je hrát vítězný florbal a učit se, navzájem i od soupeře. Postup přes Vítkovice je velmi cenný a jsem vděčný, že jsem mohl být u toho. Když si promítnu soupisky soupeřů, které Sparta v novodobé historii vyřadila, Vítkovice byly jednoznačně nejsilnější.

Kde vidíte největší posun týmu oproti loňsku?

Tým se posunul směrem k aktivnějšímu stylu hry. Zlepšila se herní disciplína a propojení mladých a zkušených hráčů. Zároveň jsme patřili k nejméně vylučovaným týmům a velmi silní jsme byli i v rychlých protiútocích. Jakkoliv jsme v této dovednosti udělali pokrok, semifinále ukázalo, že v ní stále zaostáváme za těmi nejlepšími. Právě to je výzva pro další sezónu.

Jak těžké bylo připravit tým na čtvrtfinálový obrat proti Vítkovicím?

Byla to výzva. Po dvou porážkách ve Vítkovicích jsme neměli velké sebevědomí a spíš jsme se vraceli domů jako spráskaní psi. Soupeř se na play-off výkonnostně zvedl a zároveň jsme mu sami pomohli slabší produktivitou. Od třetího zápasu jsme ale začali více dotahovat herní situace, hráli jsme v útoku s větší odvahou i klidem a věřili jsme si ve hře pět na pět. Tím se série postupně začala překlápět na naši stranu.

Co ukázala semifinálová série s Boleslaví o našem týmu?

Ukázala, že musíme zvednout laťku intenzity a technického provedení dovedností v maximální rychlosti. Zápasy nerozhodovaly dlouhé kombinace, šance v postupném útoku byly vyrovnané. Klíčová byla rychlost přepnutí mezi fázemi hry, v brejcích i návratech do obrany. Kondičně jsme dokázali držet krok, technicky a mentálně byl soupeř o něco dál. Mladá Boleslav má aktuálně nejsilnější soupisku v soutěži a je favorit na titul. My si z této série bereme cenné poznatky a potřebujeme je co nejlépe využít v tréninkovém procesu.

Vstupy nových hráčů a jejich přínos?

Do základní sestavy v play-off zasáhlo osm hráčů, pro které to byla premiéra ve vyřazovacích bojích. Tři z nich předtím odehráli jen okolo hodiny čistého času. Všichni ale zvládli svou roli a ukázali, že jim záleží na týmu i spoluhráčích. Postup do semifinále byla práce celé kabiny – a právě to, že tým dokázal táhnout za jeden provaz, považuji za jeden z největších úspěchů sezóny.

Co ti osobně dala tahle sezona a jaké vidíte cíle pro nadcházející ročník?

Od hráčů, kolegů i soupeřů na klubové i reprezentační úrovni jsem se toho naučil opravdu hodně. Vyjmenovávat všechno by vydalo na samostatný článek. Na konkrétní cíle pro příští rok je zatím brzy. Teď nás čeká práce na rozšíření kádru, právě jeho šířka byla v závěru sezony naší největší slabinou. Mým prvním osobním cílem bude trochu uklidnit euforii, zůstat nohama na zemi a s pokorou se znovu pustit do tvrdé práce. Nechceme znovu předčasně bookovat skybox v O2 areně, musíme být komplexně připravení.
Děkuji všem kolegům, hráčům, pořadatelům, členům a fanouškům klubu za podporu. Tato sezóna není úspěchem jednotlivců, ale celého širšího týmu.

Miroslav Medal – generální manažer

Co pro klub znamená návrat do semifinále a celkový výkon týmu v této sezóně?

Jsme pouze pár dnů po vyřazení, a tak bude má odpověď více pocitová. Detailní zhodnocení jednotlivých kategorií a týmů nás teprve čeká.

Těžko se mi odpovídá na otázku, co pro klub znamená návrat do semifinále, protože naše cíle do této sezony nebyly pojmenované výsledkem nebo tím, kam až se dostaneme.

Udělali jsme před touto sezonou velký krok v podobě omlazení kádru. Do A-týmu jsme posunuli opravdu nezvykle velké množství hráčů juniorského věku a věděli jsme, že se tento krok propíše nejen do výsledků A-týmu mužů, ale i dalších kategorií. Věděli jsme, že pokud dáme mladým hráčům deklarovaný ice time, můžou přijít chyby z nezkušenosti, které nás mohou stát některé cenné body. Cíl byl ale jasný – chtěli jsme, aby kluci hráli, hráli a hráli.

Za semifinále jsem samozřejmě rád, a to především z důvodu, že jsme odehráli deset těžkých zápasů v play off a získali tím cenné zkušenosti pro náš mladý tým.

Jak bys zhodnotil celkový výkon týmu v této sezóně?

Rozdělím odpověď na základní část a play off. Základní část a naše konečné umístění vidím jako reálné umístění aktuálního kádru. Čtyři týmy před námi po ZČ měly objektivně silnější soupisku – páté místo tedy tak nějak pocitově odpovídá v mých očích našim možnostem.

Samozřejmě mě mrzí některé prohry v základní části, zejména pak Chodov na začátku a Vary na konci sezony. Ale jak jsem již zmínil, byla to daň za velmi mladý tým a naše přesvědčení, že je správné nechat ty kluky hrát, i když to bude znamenat občas nějaký „fatál“ nebo nekvalitní řešení situací.

Z čeho mám ale opravdu radost, je progres v procesu, v herních dovednostech hráčů a ve zkušenostech, které jsme získali. Tam jsme objektivně udělali velký kus práce a dokázali držet krok i s nejlepšími týmy.

Play off a čtvrtfinále mě bavilo – a muselo bavit i fanoušky. Vítkovice, i přes jejich herní krizi na konci základní části, jsou velmi kvalitní a zkušený tým. Byl to favorit série, a otočit ji z 0:2 na 4:2 pro nás byla velká věc a velmi dobrá práce.

Semifinále s Bolkou už bylo pro nás daleko. Narazili jsme dle mého na aktuálně nejlepší tým v republice. Tým, který je v procesu, skladbě i načasování na vrcholu. Tým plný reprezentantů, a především tým, který od října prohrál pouze se švédským Pixbem.

Konfrontace s Boleslaví mě bavila. Bolka to měla ve svých rukou po celou sérii, ale rozhodně ne zadarmo a musela ukázat svou kvalitu. První tři zápasy jsme nehráli špatně – Boleslav ale hrála opravdu velmi dobře. Poslední zápas, i s ohledem na absence, už byl hodně těžký a možná až s příliš krutým výsledkem. Opět musím vyzdvihnout především přínos, který pro nás tato konfrontace měla, a co si z ní odnášíme do dalších let.

Jak hodnotíte přínos nových hráčů a roli mladých talentů v letošním ročníku?

Nemohu jinak než kladně. Ani z jednoho hráče nejsem zklamaný. Víme, že první sezony v novém prostředí nejsou jednoduché, víme, že je nutné dát hráčům prostor na adaptaci. Možná byl někdo spíše ve svých očích za očekáváním, čekal od sebe větší bodový přínos. Pro mě je ale důležité, že všichni příchozí naplnili naše očekávání v procesu – jejich nastavení i nasazení, které jsme požadovali.

S rolí „mlaďochů“ i jejich projevem jsem spokojený. Neznamená to, že nemusí přidat, být lepší a že celá sezona byla v jejich podání vynikající. Ale když se podívám na věk a roli, kterou hráči dostali, převládá spokojenost a dobrý pocit. Sami hráči vědí, kdo měl, mohl a dal 100 % do sezony. Sami hráči dostali nejlépe zrcadlo, o čem je dnes Superliga a jak velký rozdíl ve srovnání s juniorkou to je.

Jaké priority nebo cíle si klub klade směrem k dalšímu posunu v následující sezóně?

Pokud mám odpovídat za Spartu jako takovou, odpovím – pokračovat v cestě, kterou jsme se vydali. Dát opět prostor hráčům, kteří mohou za velmi krátkou dobu hrát stěžejní roli v týmu a být lepším týmem.
Pokud za sebe odpovím jedním slovem: Chci, aby tento tým hrál Superfinále a udělal v sezóně vše, co je k tomu potřeba.

V dalším pokračování se podíváme na sezonu očima samotných hráčů. Přineseme ohlasy napříč kabinou –⁠ od kapitána přes nováčky až po mladé talenty, kteří letos poprvé okusili atmosféru Superligového play-off. Zajímalo nás, jak sezónu prožívali oni, co pro ně znamenal čtvrtfinálový obrat nebo konfrontace se špičkovým soupeřem v semifinále. Už brzy se tedy můžete těšit na druhou část našeho sparťanského ohlédnutí.