Slovinský Robi Košir #22 odehrál ve Spartě 7 sezón, přičemž v každé z nich se zasloužil o přispění úspěchů Sparty a stal se tak nedílnou součástí týmu. V poslední sezóně si v základní části na svoje konto připsal neskutečných 54 bodů, a i přes svoje prospěšné florbalové dovednosti se nakonec rozhodl pro návrat domů do Slovinska.

Ahoj Robi, v další sezoně tě neuvidíme. Co bylo hlavním důvodem tvého rozhodnutí vrátit se domů do Slovinska?

„Byly dva důvody. Jeden byl ten osobní, který zahrnoval přítelkyni, rodinu, kamarády a přírodu (toho jsem měl tak na 40 %). Druhým důvodem byl florbal (60 %). Hlavním cílem bylo pro mě dostat se se Spartou do finále České ligy, což se nám ale bohužel ani jednou nepodařilo. Dohromady jsem zvážil obě věci a došel k závěru, že je čas vrátit se domů."

Jak dlouho jsi ve Spartě vlastně hrál?

„Dohromady jsem odehrál 6 sezon v nejvyšší soutěži. Nejdříve jsem odehrál 8 zápasů v sezóně 2015/2016 pro juniory. Do Áčka jsem přišel hned po dokončení střední školy (sezona 2016/2017). Sparta mi tu zařídila školu a já mohl studovat a hrát to, co mě nejvíc bavilo. Pak ale přišel koronavirus a já odešel studovat magistra do Slovinska. I přes čas strávený doma ve Slovinsku se mě držela myšlenka, že bych se do Sparty chtěl ještě vrátit. To se nakonec podařilo a já se mohl po ukončení studia vrátit do Sparty, a v kombinaci s prací na dálku, odehrát další tři sezony."

Vzpomeneš si ještě na své začátky? Jaký byl Robi hráč a člověk v prvních sezonách?

„Musím se smát, protože jsem byl docela náročný spoluhráč. Moje touha být nejlepší kolikrát vedla k tomu, že jsem sem moc snažil, a to pak vedlo k rozporům s mými spoluhráči. Vzpomínám si teď na tréninky, kde jsme to dávali naplno s Ondrou Svatošem a Radimem Křenkem, a to byly časy! To si myslím, že je jeden z hlavních důvodů proč jsme v prvních sezonách dostali spartu z Play-Down do toho, že nám chyběl 1 bod do prvního místa v základní části. Další věc, která byla problém po návratu do Česka byla kondice. Měl jsem štěstí, že na Spartě trénoval Jan Hejný, kterého považuji za nejlepšího kondičního trenéra, jakého jsem kdy poznal. Vždy trénink naplánoval tak, že byl zajímavý a bavil mě."

Jaký je Robi Košir hráč dnes?

„Trochu starší, ale doufám, že i trochu moudřejší. S každou sezonou jsem se snažil zlepšit a za všechny posuny vděčím všem trenérům, kteří mě vedli. S mojí lajnou jsme se dostali až do obláčku, z kterého jsme pak ale i rychle spadli.

Zápal, drzost a týmový duch mladých hráčů je něco, co mně osobně jako staršímu hráči teď určitě hodně chybí. Florbal mě ale nadále bavil a právě zábava a chtíč se zlepšovat je něco, co jsem chtěl mladším hráčům předat za poslední dva roky strávené ve Spartě."

Dokážeš vyjmenovat tři hráče z celého tvého působení ve Spartě, kteří pro tebe nejvíc znamenali?

„To bude docela jednoduché:

1. Pažky – jsem zklamaný z toho, že jsme si spolu v posledních pár letech nemohli ještě zahrát. Je to neskutečný hráč a ještě lepší člověk. Někoho jako je on by chtěl mít každý tým.
2. Prunzl – je otázka, jestli bych tady bez Matěje vůbec byl. On tu byl vždy – od úplného začátku, kdy se smál tomu, jak jsem se snažil naučil písmeno "Ř", po výpomoc se všemi věcmi kolem práce a cokoliv jiného. Ještě jednou díky!
3. Žouž – se Zouzim jsme spolu byli také od začátku. Je to super kluk, se kterým jsem vždy řešil věci kolem florbalu a burgerů. Je to člověk, který mi v posledních letech dal to, že jsem vždy musel do šatny přijít s novým vtipem, aby jsem náš koutek v šatně dostal do pohody."

Co plánuješ v dalších letech? Budeš nadále hrát florbal nebo začneš plánovat cestu kolem světa stejně jako Luka Časar po svém návratů domu?

„Určitě budu ve florbale pokračovat, protože nechci udělat stejnou chybu jako Luka, který s florbalem skončil a teď mu chybí. Zprvu si asi trošku užiju přírodu, která v Praze není, a pak si pravděpodobně budu pomalu zařizovat místo na bydlení."

Co ti Sparta a lidi v ní dali do života?

„Sparta mi ukázala, jak se hraje florbal na nejvyšší úrovni, a ukázala mi vůbec, co florbal je, protože u nás to je úplně jiný sport. Vedle florbalu jsem se ještě naučil jazyk, který jen tak nezapomenu, vytvořil spoustu přátelství a poznal české zvyky (např. dávat spropitné v restauracích a mít slevy v obchodech). Také bych rád ještě jednou poděkoval rodině Zemanů, která mi umožnila bydlení prvních pár týdnů mého života v Praze, a také rodiny Karešů, která mi v minulém roce ukázala, jak se v Česku slaví Vánoce. Právě zážitky a kamarádi jsou tím hlavním důvodem, proč mám tenhle sport rád. Děkuji všem!"

Je něco, co bys chtěl vzkázat fanouškům Sparty?

„Děkuji moc vám všem, kteří jste v posledních letech chodili na zápasy, protože bez vás by zápasy moc emocí neměly, a proto jsem vděčný.

Ještě si pamatuju jednu vtipnou příhodu – na začátku jsem si myslel, že fandíte jenom mně, ale později jsem zjistil, že křičíte "A-CE-MA". Já jsem si asi půl roku myslel že fandíte "dvacet dva", až mi někdo z týmu vysvětlil, že tomu není tak."