Jak se ti po celý týden mistrovství pracovalo? Jak na tebe zapůsobila atmosféra MS?

Po profesní stránce odjíždím spokojený. Realizační tým fungoval podle mých představ. Riga pro mě byla prvním mistrovstvím, a tak zanechala velký dojem. Musím ale říci, že až play-off bylo tím pravým, co jsem očekával, včetně určité nálady ve městě, hlasité fanoušky. Škoda, že domácímu mužstvu se turnaj nevydařil, určitě by atmosféru pozvedli na další úroveň.

Co kromě pečování o zdraví hráčů bylo dál náplní tvé práce?

Krom fyzioterapie a masáží jsem se věnoval přípravě hráčské kabiny, doprovázel kluky na antidopingovou kontrolu, pomáhal s drobnostmi, kde bylo třeba.

Bylo náročné starat se 24 hodin denně o celý tým?

Zpočátku jsme se museli starat i o menší nachlazení, střevní potíže a podobně. Později intenzivně, i 3x denně o zranění některých hráčů. Vzhledem k tomu že náš zdravotní mini tým měl 3 členy a byli jsme spolu výborně sladění, nebyl to větší problém. Nicméně bylo třeba být stále na pozoru a monitorovat zdravotní stav hráčů.

Měli čeští hráči v průběhu turnaje velké množství zranění nebo vše proběhlo v pořádku?

Spíše bych řekl, že si hráči zranění přivezli s sebou z klubů. Program top týmů je nabitý a léčit zranění je pak složité. Naštěstí během turnaje se nám vážná zranění vyhnula. Ta ostatní jsme dokázali většinou vyřešit. Například výron kotníku Patrika Dóži, třísla Daniela Šešulky, Tomáše Sladkého. Nebo dokonce vykloubený prst během bronzového zápasu u gólmana Lukáše Součka, který vypadal hrozivě i v televizi a který skvěle zachránila fyzioterapeutka Bára Grmanová přímo na střídačce.

Jaká byla nálada v týmu po smolném semifinálovém vyřazení? Bylo těžké hráče namotivovat na utkání o bronz?

Zklamání bylo obrovské, někteří měli slzy na krajíčku, tak blízko finále většina z nich nikdy nebyla. I pro mě to byla velmi emotivní chvíle. Naladit hráče na bronzové utkání bylo složité, ale povedlo se to nakonec dobře. Krom rozhovorů u večerních masáží i výběrem správné hudby před nedělním zápasem, kdy všichni zpívali české písničky. Dobrou náladu a koncentraci pak přetavili v dobrý vstup do zápasu.

Ke třetímu místu nechybělo mnoho, bohužel ani závěrečné utkání tým nezvládl dotáhnout do úspěšného konce. Jak bys ze svého pohledu zhodnotil konečné čtvrté místo? Jaký máš celkový dojem z celé akce?

Myslím, že 4. místo je nakonec reálným obrazem postavení českého florbalu ve světě i vzhledem k nepříliš úspěšnému působení poslední 2 roky. Cílem bylo přivézt medaili, výsledkově tedy neúspěch. Herně však tým předváděl velmi dobré a bojovné výkony. Vzpomínka na finský gól 7 vteřin před koncem, kdy jsme měli našlápnuto na finále, už ale zůstane navždy.

Máš nějakou osobní vzpomínku na uplynulé mistrovství?

Mám hned dvě. Obě jsou ze závěrečné party, kde se sešli všechny týmy a oslavovaly konec MS, a to včetně největších hvězd. Šel jsem po schodech dolů a někdo do mě trochu vrazil, i když kolem mě bylo dost místa. Otočil sem se, byl to Ketil Kronberg, pokračoval dál. Samozřejmě jsem za ním neběžel pro podpis. Buď to byla na širokých schodech náhoda, nebo to byl jeho pozdrav. Pokud ano a pamatuje si mě ze Sparty z Umeå Scandic Cupu, smekám před jeho přehledem klobouk. Druhou vzpomínkou je ztracený telefon se všemi fotkami a zážitky z MS, který mě bude ještě dlouho mrzet.

Můžeš prozradit nějaké perličky, co jsi u reprezentace zažil?

Pár věcí snad prozradit mohu. Milan Tomašík hraje Superligu nejen ve florbale, ale asi i ve Stiga hokeji, nasází vám 3 fíky ani nemrknete. Jirka Curney ve FIFA oslavuje góly snad ještě emotivněji než na palubovce, rád vyhrává. Nejčastějším návštěvníkem fyzioterapeutů byl Tomáš Sladký.