Na víkendovou strhující a úspěšnou jízdu za zlatem dorosteneckého výběru navázali v úterý junioři, kdy získali historicky premiérový titul pro Spartu v této kategorii. Tento mládežnický mistrovský double navázal na první dva tituly, které tyto dvouročníky získali před 2 lety ve starších žácích potažmo dorostencích. 

Shrnutí začínáme u dorostenecké kategorie a v čase se nabízí vrátit se do hořkého konce loňské sezóny. Mladíci tehdy zažili stopku od Hattricku v play-off již v osmifinále a právě tam vzniklo velké odhodlání získat znovu titul pro Spartu. Své o tom ví i trenér Ladislav Hrma: „Ta loňská zkušenost tomu určitě pomohla. Pomohla nám i prvenství v prestižních turnajích před sezónou. Tam jsme si uvědomili sílu týmu i bez hráčů, kteří nastupovali stabilně za juniory.“

Mladý tým postupoval v předkolech na finálový turnaj suverénně přes Milevsko, Strakonice a ambiciózní Znojmo bez bodové ztráty. S podobnou hrou, řečí těla i odhodláním vystupoval tým i na samotném MČR, které se odehrálo minulý víkend 20. – 21.4. na Chodově. „Od začátku jsme si šli pevně za svým. Trénovali jsme, když ostatní odpočívali. Dost času jsme trávili mentální přípravou a v samotném play-off už jsme šli krok za krokem,“ popisuje samotný proces přípravy Hrma. 

Ve čtvrtfinále čekal dorostence ve dvojkole Chodov. V prvním zápase se hrálo ve velké intenzitě a šlo vidět, že rivalita mezi soupeři je znatelná. Tohle drama mělo nakonec dvě hlavní role. Prvním byl se svým hattrickem Kosťa Šlosar. Postaral se tak s velkým důrazem na kvalitu provedení a důsledností na útočné polovině o všechny góly svého týmu. „Byly to podobné situace a pozice. Tenhle typ zakončení mám odmakaný. Pomohla mi celá lajna, ale jednalo se o střely, kterých mám v tréninku s juniory i muži spoustu,“ vysvětluje svoje tři kousky do sítě soupeře Šlosar. 

Druhou ústřední postavou se stal brankář Matěj Habart. Pro fanoušky Chodova vytvořil melancholické drama. Poradil se se všemi pokusy hráčů Chodova a vychytal čistě konto. Výhra 3:0 přinesla klid, ale žádné uspokojení. 

V odvetě Habart opět čaroval. Pustil za své záda pouze jeden freestyle veletoč z nájezdu a často nepříjemné a přímočaré protihráče vymazal. O své speciální motivaci na soupeře se rozpovídal. „Byl jsem na zápasy mentálně i fyzicky dobře připravený. Pomohli mi taky naši fanoušci, jejich podpora mi pomohla dát větší vklad do hry a být více soustředěný.“ 

Odveta byla ve znamení střelců Sparty, prosadili se zástupci všech tří lajn a skóre se zastavilo na výsledku 7:1. V neděli byly na pořadu dne zápasy TOP 4 o umístění a semifinále pro mladíky nachystalo nelehkou zkoušku v podobě Vítkovic. Zápas o postup do finále začali lépe Vítkovice a v polovině utkání vedli 3:1. „Můj výkon nebyl dobrý a necítil jsem se moc dobře. Blbě se mi spalo předešlou noc a nebyl to ode mě ten výkon, jaký bychom potřebovali. Hráči mi hodně pomohli. Soupeř hodně nahazoval balony do brankoviště a byl nepříjemný. Naštěstí jsem se do zbytku zápasu z toho dostal,“ sype si s vděčností popel na hlavu Habart.

Kontaktní branku vstřelil Rathouský a skóre na stranu železných mladíku překlopil dvojitým zásahem Šlosar. Stav 4:3 vydržel bohužel pouze do 44. minuty zápasu, kdy při hře bez brankáře vyrovnal vítkovický Peterek. Šlo se do prodloužení. To se ale vyloženě nechtělo hrát Adamovi Švehlákovi. Ten se uvolnil ve 2. minutě přes svého obránce, seběhl si do předbrankového prostoru a zpětnou nabídku od Urycha dopravil do sítě. Dále stačilo zvednout ruce a jít se objímat. 

S roční přestávkou kategorii dorostenců opět čekal souboj o zlato. Ten byl pro tentokrát ryze pražský a překážkou byl Tatran Střešovice. Zdolávání začalo slibně. Nejprve se trefil snajpr Večl bombou k tyči a navázal na něj Šlosar. Poté náš tým začal spíše bránit výsledek a ukázalo se to jako kontraproduktivní. Profesorský styl vedl k několika šancím Tatranu a ten se nakonec dočkal zaslouženě během 39 sekund vyrovnání. Zkrátka celá kráva do polévky je moc a pasivnější styl se nevyplatil.

 Zápas se pak tahal ze strany na stranu, ale rozhodnutí nepřinesla závěrečná třetin a ani prodloužení. Nájezdové dovednosti rozhodovaly o letošním triumfu v kategorii dorostenců. Sparta udeřila dvěma údery po přesvědčivém zakončení Prunnera a Malkuse, Tatran snižoval ve druhé sérii na 1:2. Následující čtyři pokusy proběhly bez zvýšené hladiny hluku v hale. Na začátku páté série měl v rukou rozhodnutí o vítězi ligy šikovný obránce Mitera. Ten zvolil střelu k pravé tyči, brankář Tatranu zasáhl levou nohou, jeho spoluhráči již začali překročovat mantinel a hlasitě oslavovat. Avšak míček se přes nohu brankáře odrazil do horní poloviny a v hale zavládla rudá euforie. „Už v trénincích jsme věděli, že nájezdy mohou přijít a byli jsme na ně připravený. Před mým nájezdem jsem z kluků cítil, že mi naprosto důvěřují. To mi dodalo klid a jistotu. Na nájezd jsem měl připravené dvě varianty. Nájezd se mi se štěstím vyvedl a pak už jsme oslavovali naplno,“ popisuje svůj nájezd Lukáš Mitera.

„Klíčová pro úspěch byla naše odolnost. Celkově se nám podařilo využít přednosti v kondici a naplnění identity hráčů. Naše hra byla mixem týmové hry a tlaku první lajny, který dokázala vytvářet téměř každé střídání. Důležité bylo perfektní zázemí, se kterým pomáhal širší realizační tým i rodiče. Od videa a příprav na zápasy, hotelu až po jídla a odvozy,“ hodnotí druhý dorostenecký titul pro Spartu trenér Martin Severa.

Navázat na víkendový triumf svých mladších kolegů se povedlo juniorskému týmu hned v úterý, ale ohlédnutí půjde pěkně po pořádku. Nejstarší mládežnický tým Sparty šel do play-off z druhého místa po základní částí. 

V play-off si nedobrovolně vybral těžkou cestu k titulu. Nicméně kvalitou soupeřů či mírou využití svého potenciálu si hráči takto trnitou cestu zasloužili. Ale nejspíše i proto byli na tuhé boje ve finále připraveni a prokazovali velkou odolnost během série.

Do osmifinálových bojů si Sparta mohla vybírat soupeře. Zvolila si tým Wizards a ten jí následně zdatně prověřil. Po odvetách byl stav série 1:1 a ve třetím rozhodujícím zápase rozhodoval gólem na 3:2 v 50. minutě Večl. Junioři nakonec vydřeli postup a ve čtvrtfinále je čekal Liberec. 

V dalším kole opět rozhodoval až třetí zápas. V něm mladíci promarnili vedení 5:3 a dokonce v rozmezí od 45. do 49. nechali soupeře stav otočit na 6:5. Sparta se však nevzdává. Slovo si nejprve vzal gólem Mitera a postupový úder dokončil přesvědčivým zakončení Mühlfait. Po výhře 7:6 čekal juniory soupeř z Chodova.

Semifinále zvládl náš mladý tým poměrem 3:1 na série. Opět se ve všech klání odehrávaly na skóre vyrovnané bitvy. I tu poslední musel za stavu 1:1 rozhodovat v prodloužení kapitán Maty Bláha.

„Tahle série byla jediná, kdy se nerozhodlo až v rozhodujícím zápase. Možná nám to pak pomohlo se silami ve finále, ale pět zápasů by si nejspíš soupeř zasloužil. Ten můj gól byl o detailech, stejně jako celá série. Byla to situace, kdy se hned po úvodní buly odrazil ke mně míček po Večiho prostrčení. Moc jsem nemířil, ale naštěstí jsem to trefil do šibenice. Samozřejmě ta série nebyla jen o mém gólů, ale o tvrdé práci celého týmu a po celou dobu série,“ komentuje kapitán a přidává kredit pro svou posádku. 

Zkušený trenér Radek Skalička viděl všechny série podobně a se stejnou důležitostí pro samotný triumf i pro rozvoj hráčů do budoucna: „Byla to náročná cesta. Už před výběrem do prvního kola jsme věděli, že jdeme do rizika a nevybíráme si snadnou cestu. Možná i tam se udály jedny z klíčových momentů sezóny. Prvním bylo to, že jsme si uvědomili potřebu zapnout a jít do všeho naplno. Druhým momentem byla po odvetě spolupráce naší brankářské jedničky Vítka Šimáčka s trenérem Kubou Borovským. Ten zápas mu nevyšel, ale od té doby nás v každém zápase podržel a předváděl titulové výkony. Podobně těžké série byly i s Libercem a Chodovem. Poté jsme byli zvyklí na dramatické zápasy, otáčet skóre, zvládat tlak. Troufnu si říct, že Vítkovice po jejich jednodušší cestě play-off v tomhle tak silné nebyli. Věřím, že tyhle zkušenosti hráčům pomůžou i do budoucna v jejich kariéře.“

Finále nejvyšší soutěže juniorů.

Finále, které Sparta doposud nedokázala získat pro sebe. 

To vše se změnilo v sérii z Vítkovicemi. První dva duely se odehrávali na půdě soupeře. Úvodní duel začal opatrně a trochu více ze hry měl náš tým z Prahy. Na soupeři bylo vidět, že je to jeho první zkušenost s finále juniorské ligy. Většina mladých borců ze Sparty má jíž stříbro z loňského roku z finále s Tatranem. 

Zkušenosti a větší herní sebedůvěra se přetavily brzy do gólové radosti. Prsty v úvodním góle měl obránce Wertheim. Tedy přesněji devět prstů. Ten desátý se snažil moc nepoužívat. Nicméně není prvním příkladem, že i se zlomeným malíčkem sportovci z Česka umí dělat tituly. Na vrcholu přesilovkového komanda viděl možnost, jak nastartovat svůj tým prvním gólem. Tu možnost nenechal ležet na zemi, povedlo se mu to a následně se týmu po vedení 3:0 povedlo dotáhnout zápas k výhře 5:3. „Původně jsem vůbec nevěděl, zda nastoupím. Měl jsem před finále jeden trénink, ale nakonec jsem do toho šel. V přesilovce jsem taky neměl být, protože jsem nemohl pořádně vystřelit z první. Nicméně viděl jsem, že tam je místo na one-timer, zatnul jsem zuby a pak už po bolesti byla jen euforie. V zápase jsme následně dělali dobré věci a došli si pro to. Bylo to pro nás důležité. Cíl byl urvat jednu výhru, stav 0:2 jsem si ani nechtěl představovat,“ komentuje svůj první zápas po návratu mladý střelec.

Odveta týmu Sparty nevyšla, soupeř od začátku určoval tempo hry. Měl i více šancí a celkově se zdálo, že chuť vyhrát je větší na straně domácích. Tým z Ostravy zaslouženě vyhrál 6:3 a srovnal sérii.

Jak končíš, tak začínáš. Tohle pravidlo bohužel platilo i pro první finálový duel na palubovce UNYP ARENY. Hosté se po brejkových situacích vedení 2:0. To se rázně nelíbilo duu Havlina, Šlosar a bylo srovnáno. Vyrovnání bylo zasloužené, Sparta měla více ze hry. V druhé polovině utkání však přišel lehký útlum. Domácí tolik netvořili a bohužel po rychlém útoku ze standardní situace se radovali hosté. Ve třetí třetině se toho chopil opět Havlina. Nejprve po přesilovkové kolmici od Sedláčka srovnával a poté po precizním připravení od Čermáka dokončil Havlina hattrick. Výhra 4:3 znamenala vedení 2:1 v sérii. 

Ve čtvrtém zápase se mohlo rozhodnout. Přes 500 diváků v domácím svatostánku sledovalo urputnou bitvu. Nicméně mladým Sparťanům duel nevyšel. Nejspíše i pod tíhou okamžiku a očekávání to nebyl tak rozhodný a přesvědčivý výkon jaký by byl pro výhru potřeba. Zasloužená prohra 6:8 byla znamenala pro tým těžké břemeno před rozhodujícím duelem v Ostravě. 

Zejména lajně Josefa Sedláčka zápas moc nevyšel a se spoluhráči měl jasno, že chtějí svému týmu výrazně pomoci lepším výkonem i mentálním nastavením k titulu. „V zápase jsme neměli dobré reakce po neúspěchu nebo chybách. Zavírali jsme se do sebe. Byl to těžký moment. Po zápase jsme si ale vyhodnotili, že ten florbal hrát umíme a většinu série soupeře přehráváme. Potřebovali jsme si dodat sebedůvěru, protože ve skutečnosti jsme prohráli pouze jeden zápas. Připomněli jsme si, že jsme herně silnější.“

Ultimátní zápas se konal v úterý 23. dubna. Skóre otevřel domácí Slončík. O obrat se postaral nejprve střelbou z první Večl a poté z krásné otočky po zisku ve středním pásmu Čermák. Soupeř srovnal v polovině utkání z přesilové hry. Hrál se vyrovnány a atraktivní rozhodující duel se vším všudy. Dokonalý mix sportovní nejistoty, ambic i vůle byl patrný na hřišti, střídačce i tribuně. Ve třetí třetině si začal brát zápas pro svůj tým Šlosar. Nejprve měl několik zajímavých individuálních průniků a střel. Poté po ukázkové kombinaci s kapitánem Bláhou skóroval na 3:2. V hledišti už začínalo v kotli Sparty růst očekávání zlatého ceremoniálu, ale ve hře bez brankáře srovnal obránce Vítkovic Jankovský. Zbývala minuta do konce. 

O zlatu tedy mělo rozhodnout prodloužení či nájezdy. Opět. V prodloužení měli nejprve dvě dobré příležitostí hráči Vítkovic, neproměnili. O rozhodnutí se pokoušel na druhé straně Kárník po střílené přihrávce od Wertheima, ale taky nebyl úspěšný. To se povedlo až v 66. minutě. V dobrém rozpoložení hrající Cígler zahrál klasický cross move, přes ruku si na pravé straně středního pásma pokryl míček před bránícím útočník, přihrál Šlosarovi. Ten neváhal a pohotově vystřelil přes dva zkušené hráče soupeře a vsítil historický a zlatý gól.

Šlosar patřil mezi pětici dorostenců v týmu juniorů, kteří v neděli dovedli tým k titulu a v úterý je jíž čekal klíčový duel v juniorech. Na všech z nich byla vidět značná únava, ale ani ta je nezastavila. Dokonce se postarali o všechny góly. 

„Když začnu od začátku zápasu, tak jsem se do toho musel nejdříve dostat. V pátek jsme měli zápas s juniory a během víkendu čtyři zápasy dorostenců. Byly to náročné duely. Do konce druhé třetiny byly moje výkony na stažení ze hry. Celý tým mi ale po celou dobu důvěřoval. To bylo klíčové, co mi dalo naději do konce zápasu. Tam jsem si řekl, že ze sebe vydám vše do poslední kapky. I kdyby to mělo znamenat zranění, které mi ukončí kariéru. Od té doby jsem na hřišti dělal správné věci ve správný čas. Když mi Cigi poslal krosovkou balón, tak moje jediná myšlenka byla střela na přední. Zbytek je historie. ✝️ Chtěl jsem vyhrát a k motivaci mi pomohli i kluci z Vítkovic, kteří mě nazvali zk**veným Ukrajincem,“ komentuje své rozdílové chování v závěru zápasu Šlosar.

Hlavní trenér juniorů O.J. Thompson je na tým patřičně hrdý a určitě může být i sám na sebe. Klíčové momenty finálové série hodnotil jednoznačně. „V sérii se projevila naše zkušenost s těžkými zápasy z posledních let. Je vidět, že se kluci naučili tyto situace zvládat. Naučili se vítězit. Druhým klíčovým faktorem byl Vítek v brance a jeho brutální forma.“

K hodnocení série přidává i pohled na jeho pocity po dosažení historického zlata i ohlédnutí za dlouholetou spolupráci s hráči. „Cítím obrovskou radost za kluky a hlavně hrdost. Prakticky se všemi se na trénincích, zápasech, soustředěních potkáváme roky a známe se opravdu dlouho. S řadou hráčů už dokonce 10 let, což už je kus života. Hrozně si vážím toho, že jsem s nimi mohl dlouhodobě pracovat a tuhle cestu sdílet. Obecně to vnímám jako obrovské privilegium, které se v kariéře trenéra ani nemusí stát. Tituly jsou už jen třešničkou na dortu a jsou samozřejmě zpětnou vazbou. Je fajn vědět, že jsme to společně nedělali úplně zle.“

Dva tituly během pár hodin, ale nespočet hodin dřiny, přesvědčování, nepohodlí. Přejme si, ať to prožijeme naplno a do budoucna je to pro nás závazek, jak věci dělat. Na hřišti i mimo něj. Úspěchy dorostenců a juniorů na závěr komentuje sportovní ředitel Marek Vojta. „Jsem na celé širší týmy dorostenců a juniorů hrdý. Dávno víme, že ty týmy netvoří jen hráči na hřišti nebo naše skvělé realizační týmy. Bez podpůrných lidí a rodičů by to bylo na titul málo. Děkuji Vám. Zahrnuji do toho i předešlé trenéry. Sice nebudete mít fotku s medailí, ale může Vás právem hřát u srdce, do koho jste investovali svůj čas a energii. Těší mě, že na hráčích jde vidět, že se kluci zdokonalují v dovednosti, jak vyhrávat klíčové zápasy a jak si tyhle duely brát pro sebe. Zároveň si moc dobře všichni uvědomují, že ten úspěch vždy bolí a není zadarmo. Kluci si to hodně přáli, ale byli nohama na zemi a makali. Nezůstalo pouze u snů. Opravdu to chtěli a šli si za tím. Už si vyzkoušeli, že ne všechny sny se musí splnit. Ale tentokrát to chtěli doopravdy.“